Hlasovat pro nejlepší soutěžní příspěvky můžete právě na této stránce! Pro hlasování každý z příspěvků otevřete; stupnici pro hlasování naleznete na jeho konci.
ČAS
Kolečka vozíku na dlažbě drnčela a poskakovala stejně jako kufry na něm, které do sebe co chvíli narážely. Všechno se to ztrácelo v nádražním hluku a já došel ke staré zdi, která stála tak trochu stranou všeho toho hemžení. Zadržel jsem dech a začal se soustředit. Vyšlo to, prošel jsem tou zdí a stál na nástupišti devět a tři čtvrtě. Ještě aby ne, vždyť to není poprvé!
GERARD, ANEB VŠICHNI NEMŮŽOU BÝT NORMÁLNÍ
Místností se rozprostíralo ticho a tma rušené jen občasnými paprsky světla pocházejícími ze světel aut tam venku. Z toho světa, který jsem tolik nenáviděl, dělalo se mi z něj špatně. Připadal jsem si, že sem vůbec nepatřím. Do téhle doby, do tohohle státu, města, čtvrti, domu. Připadal jsem si jako někdo jiný. Ne, nevěřím na reinkarnaci. Jenže tyhle myšlenky ze mě nedělaly jedinečného, vsadil bych se, že nejsem první ani poslední, kdo se tím zabývá.
ŠACHOVÁ PARTIE
Byl to právě jeden z těch vzácných dnů, kdy na Gotham svítilo slunce, avšak přes špinavá okna ústavu Elizabeth Arkhamové pro kriminalně choré si toho nikdo nevšímal. Oči všech – strážných, lékařů i chovanců – se upíraly na dění ve společenské místnosti, kam právě Aaron Cash, následovaný několika dalšími dozorci, přivedl Jokera.
JAK JSEM SI UVĚDOMILA, KDO JSEM
Jako malá holka jsem byla takový ten člověk, který stojí na kraji. Vždycky jsem měla jednoho kamaráda, ale jinak se se mnou nikdo nebavil. Byla jsem neoblíbená. Ze začátku mi to hodně vadilo. Snažila jsem se bavit se všemi, ale nikdy mi to nevydrželo. Vyčítala jsem si to a ptala se sama sebe, proč taková jsem. Proč nemohu být stejná jako ostatní.